Milan Houser
Milan Houser je experimentální malíř, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliéru monumentální tvorby pod vedením sochaře Aleše Veselého. Převážná část jeho prací se točí kolem experimentálního využití laku, pigmentů a gravitace jako média. Lak - pevný, lesklý povrch vytvořený spojením pryskyřice, rozpouštědel a olejů - se stal natolik zásadním Houserovým nezaměnitelným médiem, že český umělec vyvinul vlastní lak, využívající unikátní směs s vlastnostmi připomínajícími sochařský materiál a barvu. Houser vrstvenou technikou nanáší lak na plátno a nechává předchozí vrstvu dosáhnout určité pevnosti, než na povrch nanese další vrstvu. Vítá, když se ještě tekutý lak rozprostře po plátně a tiše stéká po obvodu kruhového plátna. Souhra mezi vnitřními chemickými reakcemi a vnějším gravitačním tahem vnáší do konceptu jediné kompozice vítanou proměnnou nepředvídatelnosti a spontánnosti. Zkoumáním kousku jeho obrazu mohou diváci rozpitvat složitost Houserovy metodologie a stát se fascinovanými vlnovkami, dutinami a puchýřky vyvěrajícími z jeho jádra.
Tvorba českého malíře Milana Housera (1971) se vyznačuje experimentálními malířskými postupy, kdy upřednostňuje nefigurativní, neiluzivní malbu v hraničních polohách ikonobjektu s výraznou barevnou autonomií. Svůj autorský výzkum redukuje na základní materiálové složky malby. Jeho vztah k malbě je specificky "nemalířský": dlouhodobě používá průmyslové materiály, které si nechává vyrábět na míru a testuje nové technologické postupy, téměř do nekonečna nalévá vrstvy pryskyřic či laků a těží z jejich vzájemného dialogu a reakcí pigmentů, laků, kovů, magnetůa dalších složek malby. Ústřední platformou jeho tvorby je nejen fascinace vybranými chemickými a fyzikálními procesy a materiály, ale i celkové konceptuální vnímání původu a vzniku použitých materiálů. Často pracuje v ucelených sériích děl, které byly v minulosti v DSC Gallery také předsatveny, například: V perleti, Litky, Střechy, Kaluže, Vanitas. Na aktuální výstavě v pražské galerii DSC představuje zcela novou kolekci prací pod názvem Melancholie. Jde opět o střet vizuálních "civilizací" - vrstvených nitrocelulózových laků a chemického pokovování. Kdy při žíhání těl obrazů plamenem a následném chladnutí obrazy praskají a na jejich povrchu se zjevuje stříbrný zrcadlový film, podobně jako kouzlo trdičních fotografických procesů. Žár ohně, chemické reakce, ochlazování, trhliny a další faktory, které vstupují do hry při vzniku - transformaci tohot vlastně stále se proměňujícího živého rganismu obrazu vytváří aktualní stav v němž vidíme i sami sebe. Jedná se především o sérii monochromních pláten od krvavých kadmiových tónů až po zádumčivé stříbřitě černé odstíny - á 210 x 140 cm, 2024, které vytvářejí melancholický, posthumanistický pocit, nebo intenzivní dystopickou atmosféru, v níž se odhalují reflexní, vysrážená těla obrazů. Umělec malby "mučí" ohněm i časem, popraskané povrchy malby postupně tuhnou a tále se proměňjí v entropii hmoty. Měkké lité tkáně, jejichž průchod časem, ztělesňuje naléhavou výpověď malířské podstaty, odrážející dojem naší potemnělé, tíživé současnosti. Formáty zrcadlových obrazů korespondují s velikostí lidstaké postavy a ve zlatém řezu tak přirozeně zrcadlí vnímatele i samotný prostor. Houser tak pokračuje v rozvíjení svého osobitého příběhu "bezkontaktní" malby - bez vstupu rukopisu či štětce. Jak výstižně říká sám malíř: "Obraz se vytváří sám - řízenou náhodou, chemickou reakcí, za mé fyzické asistence, má vlastní vůli...". Milan Houser tak nadále přináší inovativní malířské přístupy v tradičním médiu vizuální kultury.
