Jiří Petrbok

V obrazech Jiřího Petrboka se prolíná reálný svět s imaginární obrazotvorností. Snoubí se zde psychická i fyzická zkušenost celé společnosti a jednotlivce zároveň. Neutrální architektonický prostor, ve kterém se děj obrazu odehrává, je snadno čitelný, avšak dominantní postavy jsou zcela smyšlené a absurdní. Pozorujeme surreálná setkání postav a předmětů i autorovy oblíbené zeleniny. Zelenina v jeho dílech vychází z toho, že je mnohá léta vegetariánem a je fascinován všemi různými podobami zeleniny. Výsledná podoba figur Jiřího Petrboka je modelována obrazotvorností. Tělo se transformuje, je vytahováno do výšky, je naleptáváno, odtéká, mizí, vystavuje ho utrpení, deformacím a různým podobám diskomfortu. A ačkoliv je člověk, zejména lidské tělo, středobodem většiny Petrbokových děl, často získáváme pocit, jako by byl z obrazu záměrně vyčleněn. Trochu klaustrofobní rozměr jeho děl je zlehčován situačním humorem založeným na pohybové neobratnosti nebo trapnosti aktérů.