Martin Eder

Mystik a malíř Martin Eder zasvětil cyklus nových éterických obrazů prostoru DSC Gallery. Pod názvem “The Fountain of Youth” ponořil do vody veškerá témata, kterými je ve své hyperrealistické malbě fascinován. Ze zlatavého elixíru života se vynořují bytosti, zvířata a přeludy s dokonalou pokožkou či srstí, bez náznaku pomíjivosti či zubu času. Vše je kompaktní, bez narušení a nádherné. Lázeňství a životodárnost dnešních wellness procedur dodává do našich dlouhověkých životů naději, že jsme přišli na to, jak se stát nesmrtelnými. Martin Eder se na tuto realitu dívá skrze digitální technologie a generování nadpřirozených postav. Začíná být čím dál tím komplikovanější posoudit, co je realita a co je umělá inteligence. V posledních třiceti letech se Eder soustředí na člověka a domestikované mazlíčky a pozoruje, co jsou jejich závislosti a radovánky. Forma a styl jeho malby se neustále zdokonalují a snaží se napodobit AI technologie. Štětcem uhlazuje záhyby a na gradientu barev vytváří absurdně dokonalé nereálné božstvo. Symboly lékařství a ozdravných kúr jsou spojeny odpradávna s péčí o lidské zdraví. Proto se často objevují v obrazech Martina Edera propletení hadi. Není to negativní znamení, ale odkazuje nás ke znovuzrození a k nebojácnosti utkat se s čímkoliv temným v našich životech. Nymfy, mořské panny, elektrizující sirény, ty všechny jsou aktérky na velkoformátových plátnech. Bytosti jsou schovány v krásných chrámech a vyprahlá atmosféra ruin připomíná staré zaniklé civilizace, které čekají na vzepětí stvořitele. Náš zrak je omámen vodou života, latinsky aqua vitae. V 15. století se začala živá voda modifikovat do alkoholického nápoje zvaného Akvavit. Věřilo se v jeho léčivé účinky a hodovalo se s ním na oslavách či rituálech. Malované výjevy působí éterickou, snovou, až pohádkovou atmosférou, přítomní jsou namočeni tekutinou a vypadají jako promáčeni akvavitem, který je oživuje a drží v realitě od uprchnutí do vesmíru nebo rozptýlení do vzduchu. Jestli je to zachrání, však není jisté. Nabalzamované démonické postavy ukazují svými emocemi rozrušení a strach. Bojí se o svou krásu, že ji ztratí nebo je v jejich očích někdo další svou krásou překoná. Ederova reakce na přeumělkovanost a obsesi dokonalostí, která jsou živena sociálními sítěmi, je naprosto trefná. Ztrácí se z nás naše charaktery a rozpouští se v kaluži snů. Iluze byly vždy podmaňující a v dějinách umění by bez nich obrazy krásných panen a překrášlené portréty nikdy nevznikly.