Anselm Reyle

Anselm Reyle, ovlivněný neony osvětlenou punkovou scénou Berlína 80. let, čerpá inspiraci ze svého okolí – brutalistní architektury neustále se měnícího poválečného Německa, předmětů z bleších trhu, leských figurín z výloh – to vše odráží nástup globálního kapitalismu a jeho jednorázové materiální kultury. Za to je často veřejně kritizován – jeho umělecká díla jsou popisována jako „povrchně svůdná“ nebo „über-kitch“, ale přesně to je jeho záměr: „Rád balancuji na hranici nevkusu,“ přiznává Reyle. Toto prohlášení naznačuje rozdíly mezi dekorativním artefaktem a čistě uměleckým předmětem, nebo prostě mezi uměním a produktem, což je obzvláště důležité vzhledem k nedávné spolupráci Reyleho se značkou Dior. Reyleovo intimní propojení s módními značkami je však v strhujícím kontrastu s jeho odmítáním estetických trendů současné malby, kterou často odsuzuje jako figurativní pseudoexpresionismus. Jeho obdiv k například Sigmaru Polkemu a Gerhardu Richterovi je v souladu s jeho touhou prozkoumat dnešní roli modernismu při vyzdvihování artefaktů z nedávné historie umění. Anselm Reyle vystavoval v nejlepších světových galeriích, jako je například prestižní Gagosian Gallery a dokázal se prosadit na špičce současného uměleckého trhu se zcela jedinečnou technikou foil painting.