Richard Štipl
Richard Štipl je mnohými považován za jednoho z nejinovativnějších sochařů, kteří se objevili na mezinárodní scéně současného umění. Štiplovo zdánlivě neurčité hledání identity je příkladem kompozic jeho tvorby; jeho hyperrealistické figury fungují jako kronika či "deník" jeho proměnlivých psychických stavů. K dosažení těchto výsledků tak Štilp používá sám sebe jako archetyp pro svá díla. Přestože umělec v roce 1979 emigroval z Československa do Kanady, jeho umění není z Nového světa, ale ze Starého. Štipl používá převážně dřevo a lité kovy a ve svém pečlivém řemeslném zpracování naráží na výrazné gotické a barokní techniky, které odlišovaly starosvětskou Evropu od dnešního Nového světa. Figurativní vliv starých mistrů, včetně německo-rakouského sochaře Franze Xavera Messerschmidta, holandského malíře Hyeronuma Bosche a německého malíře Tilmana Riemenschneidera, je využit k vytvoření povrchových maleb olejem nebo tuší mnohem novějšího data. Do holé kůže jeho výtvorů vyrývá tetování a konzumní symboly. V aktu inkarnace Štipl označuje ty symboly, jimiž se společnost rozhoduje reprezentovat sama sebe. V popředí jeho tvorby stojí antické techniky s postmoderními symboly, sebereflexe se sebepoškozováním a tváře zkřivené v extrémních mimikách.