Matouš Háša
Na první pohled proti sobě vyznělo sochařské dílo Matouše Háši, vycházející z mnoha příkladů antického dědictví, a experimentálního berlínského malíře Norberta Stefana, který využívá novodobých technologií, nepropojitelně. Ovšem dohromady postavili novodobý řecký museion. Kosmologický rastr Stefanových maleb a Hášovy busty oživených hrdinů vytvořili kulisy kontemplativního řeckého chrámu, který ožívá v barvách. V něm se nacházely části (torza či busty) věhlasných sousoší, které zpodobnil v řemeslně dokonalém zpracování kararského mramoru mladý sochař Matouš Háša. S jeho ironizací a lehkým sarkasmem zpodobňuje staletími známé starověké božstvo, variuje a kontextualizuje mužské a ženské torzo, skládá poklonu velikánům sochařství, ale odvažuje se velikost Michelangela, Berniniho i Rodina zbanalizovat. V atmosférických malbách využívá Norbert Stefan rozmazaných detailů a akcentů abstraktních výřezů. Nánosy barvy evokují povrchy kamene, vrstvy hlíny či písku, které odkrývají archeologové, aby z nich vystoupily tvary minulosti. Stefanovy malby vpustily krev do žil z mramoru vytesaných portrétů bájných postav Matouše Háši. Vykalkulovat ideální proporce je v umění stejně důležité jako snaha o navození emocí. Sochař antických ikon Matouš Háša a malíř chemických kaligrafií Norbert Stefan se o to pokusili. Autoři spojili svou dominanci v rozlišných řemeslných dovednostech. Z hloubky a z nutnosti procítit reálný artefakt se ponořili do materiálu a diváka ponechali v simulaci starověké architektury.