_R5A2255.jpg

Kür führt, 2023

glaubt taut, 2023

Ihr Sicht, 2023

sei bei Leib, 2023

Sinner, 2023

schlich sich, 2023

Stirn sticht, 2023

Beitier, 2023

Born in Berlin, the German artist has been working in his birthplace since the dawn of his career. He is a descendant of Hans-Joachim Burgert’s family. Jonas Burgert graduated from the Berlin Academy of Fine Arts in 1996 and continued to study for the postgraduate title under Professor Dieter Hacker therein. Afterwards, he travelled to Egypt for a study journey. Since 1998, he has displayed his art at multiple group exhibitions around the world. In 2003 he attended the painting biennale in Stockholm. Burgert marked a great success when Christoph Heinrich, then Director of Hamburger Kunsthalle, bought his painting for a large state collection. Burgert showcased his art at the exhibition Geschichtenerzähler organised by this institution in 2003. Shortly thereafter, he displayed his works in Saatchi Gallery in London (2006). A gamut of his solo exhibitions in several institutions was launched then: Kunsthalle Tübingen (2010), Kunsthalle Krems (2011), Kestnergesellschaft in Hannover (2013), and the University of Denver, USA. In 2019, Burgert exhibited in the gallery me Collectors Room Berlin together with Ernst Ludwig Kirchner and Gerhard Richter, and the same year again when his works were placed alongside Jake & Dinos Chapman, George Condo, and Francisco de Goya. Thomas Olbricht included Jonas Burgert’s works in his collection shortly after the artist was brought into public notice. His greatest exhibition was held in Long Museum West Bund in Shanghai. Paintings by Burgert are today in many public collections, including Burger Collection in Hong Kong, Denver Art Museum in the USA, Rubell Family Art Collection in the USA, and Taguchi Art Collection in Japan. Burgert has been ranked among the 1,000 best artists in Germany.


Jonas Burgert - Stirn sticht 

Snímek obrazovky 2023-05-09 v 16.42.04.png

cigler-vaclav-motycka-michal.jpg

dokoupil-george-jiri.jpg

eder-martin.jpg

houser-milan.jpg

hisek-jan.jpg

kintera-kristof.jpg

krajc-martin.jpg

Something Surreal: The Far Away Worlds of Yesterday and Tomorrow

kunze-michael.jpg

Cuckoos

malinova-pavla.jpg

masker-matuska-jakub.jpg

Defector, 2022

Contestant I, 2019 - 2022

Contestant II, 2021

Contestant III, 2022

Moon, 2019 - 2021

Guru IV, 2022

Justin Mortimer (1970, Cosford), dokončil studium na Slade School of Art v roce 1992 a současně žije a tvoří v Londýně. Je recipientem několika prestižních cen jako EAST Award (2004), NatWest Art Prize (1996) a BP National Portrait Award (1991). Mezi jeho samostatné výstavy posledních let se čítají Haunch of Venison, Londýn (2012), Mihai Nicodim Gallery, Los Angeles (2011) a Master Piper, Londýn (2010). Mezi jeho skupinové výstavy se čítají How to Tell The Future from the Pasť, Haunch of Venison, New York (2013), Nightfall, MODEM Centre for Modern and Contemporary Arts, Debrecén, Maďarsko (2012), MAC Birmingham (2011) a 2011 Prague Bienniale. Jeho díla jsou součástí prestižních soukromých a veřejných sbírek, jako například sbírky National Portrait Gallery, Londýn, National Portrait Gallery, Kanada, Royal Society for the Arts, Bank of America, NatWest Bank and the Flash Art Museum of Contemporary Art v Trevi, Itálie.

Kammer

mortimer-justin.jpg

pepperstein.jpg

Umělecké dílo je poskládaná konverzace z komentářů. Stejně jako komentoval písař knižní iluminace za časů pozdní gotiky, tak tvoří uznávaný malíř Jiří Petrbok své obrazové příběhy. Iluminát s božskou „třetí rukou“ (namísto oka) je paralela, která značí Petrbokův příklon k řemeslu a k pracovitosti. Stejně jako dokázal během své cesty měnit životní role Petrbok, tak i jeho aktéři prochází obrazy jako chameleóni. Metoda, která ho definuje, tkví jednoduše v tom, že nemaluje obrazy, ale komentuje životní situace, ve kterých se nacházejí nereálné bytosti. Pod svým přirozeným vlivem navedl řadu umělců současné mladé generace k hledání hrdinských archetypů v zobrazovaných figurách. Obrazy na MAXXX rozvibrují každé klišé.

Airmaxxx 62

petrbok-jiri.jpg

Untitled, 2022

Untitled, 2017

Untitled, 2020

n.n., 2022

Untitled

Anselm Reyle, vychovaný neony osvětlenou punkovou scénou Berlína 80. let, čerpá inspiraci ze svého blízkého okolí – brutalistní architektury neustále se měnícího poválečného Německa, nalezených předmětů z bleších trhu, leských figurín z výloh – to vše odráží rychlý nástup globálního kapitalismu a jeho jednorázové materiální kultury. Za to je často veřejně kritizován – jeho umělecká díla jsou popisována jako „povrchně svůdná“ nebo „über-kitch“, ale přesně to je záměr jeho umění: „Mám zájem balancovat na hranici nevkusu,“ přiznává Reyle. Toto prohlášení naznačuje rozdíly mezi dekorativním artefaktem a čistě uměleckým předmětem, nebo prostě mezi uměním a produktem, což je obzvláště důležité vzhledem k nedávné spolupráci Reyleho se značkou Dior. Reyleovo intimní propojení s módními značkami je však v strhujícím kontrastu s jeho odmítáním estetických trendů současné malby, kterou často odsuzuje jako figurativní pseudoexpresionismus. Jeho obdiv k například Sigmaru Polkemu a Gerhardu Richterovi je v souladu s jeho touhou prozkoumat dnešní roli modernismu při vyzdvihování artefaktů z nedávné historie umění, jako jsou třeba ty z Nouveaux Réalistes (Yves Klein), Zero Group (Henz Mack, Otto Piene) a L.A Finish Fetish (Larry Bell, Peter Alexander, Kenneth Price). Anselm Reyle, který vystavoval v nejlepších světových galeriích, jako je prestižní Gagosian Gallery, je dosud největší hvězdou vystavenou v DSC.